PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z nejmladších kapel, která nyní udává směr těch nejextrémnějších technických prasáren, je tu s novou deskou, se kterou se snaží vyvrátit veškeré drby, pocházející z dob minulého alba „Dingir“. Ty se týkaly hlavně spekulací, jak je to s reálnými hráčskými schopnostmi a čím vším si vypomohli, aby mohli nahrát tak po technické stránce nadstandardtní album.
Omladina z FALLUJAH, šílenci z PSYOPUS i profesoři typu BENEATH THE MASSACRE - to vše mě napadá téměř v jednom a tom samém okamžiku, když novinku poslouchám. Je zde velká dávka až dadaistické hravosti a nadhledu, ve které vedle sebe stojí zdánlivě nesouvisející motivy, ale vlastně právě tyto momenty překvapení a mladická ztřeštěnost mě u RINGS OF SATURN baví. Současně musím říci, že celá kolekce rozhodně není jen maniakálním spletencem, ve kterém se na sebe násilně roubují lámané riffy a prstolamné vyhrávky. „Lugal Ki En“ je zcela jistě hodně neposedným ušním průplachem, který neustále poskakuje ze strany na stranu, ale při tom všem si drží svoji formu a nepůsobí přeplácaně.
RINGS OF SATURN na světlo světa před pěti lety vyplavila deathcoreová vlna, ale mnoho charakterových vlastností na to v současnosti nepoukazuje. Snad jen několik ojedinělých ucouraných pasáží, ale ty vždy zakrátko překryje extrémní nálet, jenž v mnohém odkazuje k těm nejšílenějším mathcoreovým kouzelníkům, technických deathgrinderům, v případě mnohých sól i k modernímu pojetí progresivního death metalu. Ojediněle si kluci pohrávají nejen ve zvuku, ale i v motivech s různými nintendocoreovými elementy hranými přes kytaru, ale to už je jen koření, které tu a tam dobarvuje nahrávku jako celek.
Klidně bych mohl oželet některé typy samplu, jenž na „Lugal Ki En“ jsou a budí ve mně dojem, že tu jsou jen proto, aby tam byly. Také mě trochu mrzí troch zvuk, ve kterém často baskytaru supluje jen hodně rozostřené a nečitelné hučení v basových frekvencích. To jsou ale dvě jediné výraznější výtky. Novinka od RINGS OF SATURN je svěží mladou deskou, která dokonale odráží aktuální dění na nejextrémnější kytarové scéně a já pevně doufám, že náhrada za jejich zrušený koncert v únoru na sebe nenechá dlouho čekat.
Deathmetalové pidlikání z vesmíru.
7,5 / 10
Ian Bearer
- vokál
Lucas Mann
- kytara, basa, syntezátory
Joel Omans
- kytara
Aaron Kitcher
- bicí
1. Senseless Massacre
2. Desolate Paradise
3. Lalassu Xul
4. Infused
5. Fractal Intake
6. Natural Selection
7. Beckon
8. Godless Times
9. Unsympathetic Intellect
10. Eviscerate
11. The Heavens Have Fallen
12. No Pity for A Coward
Vydáno: 2014
Vydavatel: Unique Leader
Stopáž: 44:34
Produkce: Brette Ciamarra
Studio: Studio 344
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.